2009 / Gustav Erhart / Hebrejská abeceda


Doslov ke knize Hebrejská abeceda / Mezi dvěma světy, Arbor vitae, Řevnice, 2009 


Mnohovýznamový, zároveň ale pozoruhodně celistvý  fenomén všech 22 písmen hebrejské abecedy, v neposlední řadě i v ohledu a souběhu numerickém, stejně jako jedinečný estetický náboj jejich kaligrafického vyjádření, je jak známo od pradávna vděčným předmětem nejrůznějších výkladů, spekulací,  rozborů, zkoumání a interpretací. Od pohledů charakteru  povýtce lingvistického, až po esoterní hlubinné sondy, vycházející ze složité kombinatoriky kabalistické, v současnosti ovšem bohužel stále více devalvované módní vlnou nejrůznějších taky-mystiků a rádoby "zasvěcených" šarlatánů.

Zcela jiný přístup zvolil při svém interesu o tuto oblast  pražský výtvarník Pavel Holeka (r. 1945), jehož grafický soubor čítající právě dvaadvacet (!) na sebe volně navazujících listů,  představuje především nový a zcela specifický přínos do dějin naší a nebojme se říci i celosvětové koláže. Pozoruhodné výtvarné techniky, jejíž počátky nachází její dosud patrně největší znalkyně, německá kunsthistorička Herta Wescherová (1899 – 1971),  již ve starém Japonsku století dvanáctého.

Každý z Holekových (na koláž nezvykle „odlehčených“) obrazů provází krátký básnický text, organicky doplňující (zdaleka ne však  didakticky vykládající) to, o čem vypovídají v různých velikostech po celé ploše rozhozená hebrejská písmena a je provázející lidské figury (především bájní héroové, děti a starci) různá zvířata (ryby, motýli, opice, hadi) či  předměty denní potřeby (vesnické domky, číše, hodiny, noty, hole, terče a posléze i hřbitovní tumby). Jejich symbolika je evidentní, jejich dešifrace však již mnohem složitější a nejednoznačná, neboť každý jednotlivý  divák má dostatek prostoru k vlastnímu  přístupu, vnímání a pocitu. Sugestivní obraz mu "toliko" napomáhá k otevření dveří do komnat, kde již přebývá tajemství, a to tajemství  nejpodstatnější – vlastní smysl  lidského bytí, na který si musí každý z nás odpovědět sám.

Hebrejské souhlásky, zdůrazněné jejich multiplicitou, představují zde jakousi pevnou, prvotní základnu bytostné existence, nefeš, ve smyslu všeoživující síly stvořeného; ostatní, umělcem dodané „doplňky“,  pak jakoby odpovídají  později do hebrejského písma  přidaným samohláskám tvořícím ruách - tedy  princip stále a všude vanoucího tvořivého ducha, jinak pociťovaného také jako nepřestajný hybatel na drahách pozemských a současně  spojů transcendentálních.

Svět Holekových koláží takto komplexně  postihuje a současně představuje  horizontální určenost lidského života i jeho vertikální přesah. Několika charakterizujícími prvky  (jedno zda vystřižených ze starých xylografií nebo získaných jinak) je přiblížen  skrytý význam  každého jednotlivého,  výrazně krojeného písmene, jehož vnitřní  podstata a kauzální propojenost zjevuje se pak zcela nečekaně,  jakoby náhle ostře nasvícena. Zbavena své „saiské roušky“ - v tomto případě  jistého zdánlivého surreálního nádechu, který může vyvolat první dojem.

Dovolme si malou obměnu starého úsloví: "Člověče dívej se a bude ti dáno  v i d ě t !" To je možná nejdůležitější poselství této mimořádné kolážové série, příznačně nazvané Mezi dvěma světy.