Článek otištěný při příležitosti autorovy výstavy ve Středočeské galerii v Praze, Ateliér, 1996, č. 9
Středočeská galerie v Praze představila ve dnech 6.2.-25.2. koláže Pavla Holeky. Výstavy tohoto snad nejrozšířenějšího oboru výtvarné činnosti mají v této galerii svoji tradici, v r. 1993 se konala výstava osmi současných výtvarníků, kteří se koláží zabývají, v minulém roce výstava Karla Teigeho.
Holekovy koláže nás mohly zaskočit novým, osobitým přístupem. V surrealistické koláži, jejíž princip je nevyčerpatelný, vzniká poetické jiskření nečekaným, až šokujícím setkáním nesourodých prvků reality. Pokrytá plocha znejisťuje, dráždí navyklé vnímání skutečnosti s cílem otevřít mysl irreálné říši svobody. Důležitý krok ve vztahu ke skutečnosti učinil Jiří Kolář, který ve své vizuální poezii-kolážích poodhaluje mnohoznačný význam jsoucna. V prostoupení poezie a koláže můžeme postřehnout příbuznost Holekových prací. Pavel Holeka ovšem postupuje jinak: nevyužívá kouzla náhodného shromažďování, nýbrž cílevědomě, úsporně staví z několika málo prvků nekonečný prostor. Ale ani to není tak důležité. Dr. Eva Petrová v úvodním slovu k výstavě zdůraznila duchovní, meditativní obsah koláží jako hlavní přínos Pavla Holeky. Holekovy koláže z 90. let totiž vznikají během jeho cesty od duchovního obrácení před několika lety. Oznamuje jimi řád nekonečného a věčného, před nějž je člověk ve svých životních situacích neustále staven. Křehké lidství – ať už v postavě dítěte, klauna, poutníka, klečící ženy – se ocitá tváří v tvář vesmírnému řádu tajemné laskavosti, který ho do sebe vtahuje. Přijetí tohoto řádu, v němž žal a samota dostávají smysl, nebo spíše přijímání tohoto řádu (děje se stále znova a smrtí nekončí) je vlastní téma Pavla Holeky. Kdyby chtěl a mohl pracovat jinými prostředky, vyjadřoval by je básnictvím, jak se zjevuje v řádu jazyka, nebo hudbou, jak je odhalují tóny či filosofií, jak je odráží barevná linie myšlenky. Ostatně, tyto motivy tvoří stavební prvky Holekova prostoru „onoho světa“ ticha a prostoty. Proto zde vzniká nová kvalita koláže: autorovi nejde o samu výtvarnou formu či metodu, nýbrž o duchovní poselství. Holekova naléhavá obsahovost obohacuje často formální pokusy soudobé koláže; jako u všech nevýtvarníků však může mít úskalí v sebeopakování. Doufejme, že se jej Pavel Holeka vystříhá na své nevyzpytatelné cestě.
Autor (nar. 1945) se koláží zabýval již na počátku 70. let, byl ovlivněn J. Kolářem a surrealistickou koláží. Tehdy se mu koláž stala výrazovým prostředkem tam, kde nedosahoval básnický jazyk. Po roce 1975 svou výtvarnou činnost přerušil a vrátil se k ní až po deseti letech, kdy hledal vlastní způsob vyjádření. Od roku 1992 se věnuje pouze kolážím, je členem uměleckých sdružení Christian Artists Europe a dalších. Tato pražská výstava je čtvrtou reprízou (Maďarsko, Švýcarsko) výstavy, již v létě uspořádala SGVU v Náchodě, která při té příležitosti vypravila jeden z nejpůsobivějších katalogů (podobně vloni i pro Václava Boštíka). Grafik a malíř Jiří Mědílek se inspiroval předválečnými francouzskými katalogy-bibliofiliemi. I ve skromných podmínkách se podařilo vytvořit prostý a ušlechtilý tisk, který mezi současnými efektními a neosobními obrazovými tiskovinami vyniká rozměrem důvěrnosti, intimity, péčí o vztah k výtvarnému dílu umělce.