čeština English

2000 / Jiří Machalický / Vernisáž Galerie Ledeburské zahrady

 

Proslov na vernisáži výstavy „Duše hudby“ v Galerii Ledeburské zahrady, Praha, červenec 2000

 

Koláž je jeden z nejpříznačnějších prostředků pro právě končící století. Prvky převzaté přímo ze skutečnosti vstupovaly již do kubistických kreseb a obrazů. Pronikla do futuristické tvorby, rozvinula se v díle některých umělců dadaistického hnutí, přesně odpovídala surrealistickým představám o setkání předmětů, vyvolávajícím nové napětí a provokujícím fantazii. Uplatnila se také v experimentální tvorbě 60. let a její vývoj pokračuje dál. Její vliv přesáhl do mnoha uměleckých oblastí, prosadila se v divadle, filmu nebo videoartu, přelila se do užitého umění – ilustrace, plakátu, reklamy. Mžeme ji objevit ve výkladních skříních obchodů. Zabývají se jí básníci a literáti, stává se soukromou hrou mnoha lidí. Je však prostředkem jako každý jiný a tak se pozná, jestli se jí chopil skutečný tvůrce nebo jestli se stala jenom druhem zábavy. Projevuje se v ní také dnešní způsob myšlení, který chce všeho dosáhnout okamžitě, promítá se do ní rychlé životní tempo, množství nepřeberných a někdy i zbytečných informací.

V projevu Pavla Holeky má však koláž přirozený vývoj, který plyne svým vlastním tempem a ubírá se nevyšlapanými cestami. Nemůže ho ovlivnit rychlé střídání proudů a názorů, zoufalá touha nic nezmeškat. První koláže vytvořil na konci šedesátých let a pokračoval až do poloviny příštího desetiletí. Po delší odmlce navázal na rané období na konci osmdesátých let. Pro řady jeho koláží je charakteristické řazení do cyklů, které zvolna narůstají, až se téma vyčerpá a otevřou nové obzory. Výstava představuje práci několika posledních let.  

Ve Stínohrách se rozvíjejí variace na dané téma. Odehrává se v nich romantický příběh, vyzařuje z nich tajemné očekávání. Je v nich zakotveno tajemství, které vyrůstá ze vztahu mezi mužem a ženou. Promítá se do nich mnohoznačnost a složitost lidských citů. Odhalujeme v nich různé otázky po smyslu naší existence, prolínání osudů, křížení cest jednotlivců, vzájemné pochopení i nemožnost porozumění, setkávání i míjení. V souboru nazvaném Fragmenty se prolíná básnický rytmus s ubíháním melodií. Jejich útržky jsou prostoupeny náznaky příběhu. Řada koláží připomíná členění básně. Každá z nich se stává veršem, které vyrůstají jeden z druhého. Autorův projev je jemný, lehký, jenom jakoby dotýkaný. Fragmentem lze někdy vyjádřit víc než mnohomluvným skládáním složitých konstrukcí. Koláže působí přirozeně a přitom mají přesnou a rafinovanou skladbu. Jejich významové vrstvy se překrývají a musíme se dlouho dívat, abychom postupně odkrývali rozmanitá poselství. V Kulatých básních můžeme sledovat kontrast mezi uzavřeností a dokonalostí kruhu a nekonečným otevřeným prostorem. Abstraktní symboly se doplňují s konkrétními prvky. Jistoty se prolínají s neznámem minulosti i budoucnosti, přesnost s nejasností, jasné vymezení s nevypočitatelným působením živlů. Naznačuje se v nich střídání světla a tmy, denních dob a ročních období.  V Chasidských písních se doplňují siluety figur s písmovými znaky. Odehrávají se v nich děje určující vývoj lidstva. Postavy se vznášejí v neurčitém prostoru. Vyčteme z nich známou otázku: odkud přicházíme, kdo jsem, kam jdeme? Jejich prostor je opět otevřený, jakoby naznačoval nepřeberné množství cest, jimiž se vydáváme a křižovatek, na nichž se můžeme octnout. Je na našem rozhodnutí a také na náhodě a souhře okolností, které řešení si vybereme. V Pohádkách se nepozorovaně prorůstá smyšlenka se skutečností a fantazie s jasným řádem. Tak můžeme v nových souvislostech vnímat známé prvky novýma očima a objevovat, co jsme dříve nemohli spatřit. Ocitáme se ve světě snů, kde je těžké rozlišit realitu od volně plynoucích představ, které se v našem vědomí stávají novou skutečností. V Abstraktních básních jsou základním vyjadřovacím prostředkem geometrické elementy a znaky, pozbývající původního významu a nabývající odlišného smyslu. Koláže Pavla Holeky dokazují, že ještě nejsou vyčerpány jejich možnosti, ačkoliv tohoto prostředku nejrůznějším způsobem využívají řady rozdílně založených tvůrců téměř po celé století.