Doslov ke knize Hebrejská abeceda / Mezi dvěma světy, Arbor vitae, Řevnice, 2009
Mnohovýznamový, zároveň ale pozoruhodně celistvý fenomén všech 22 písmen hebrejské abecedy, v neposlední řadě i v ohledu a souběhu numerickém, stejně jako jedinečný estetický náboj jejich kaligrafického vyjádření, je jak známo od pradávna vděčným předmětem nejrůznějších výkladů, spekulací, rozborů, zkoumání a interpretací. Od pohledů charakteru povýtce lingvistického, až po esoterní hlubinné sondy, vycházející ze složité kombinatoriky kabalistické, v současnosti ovšem bohužel stále více devalvované módní vlnou nejrůznějších taky-mystiků a rádoby "zasvěcených" šarlatánů.
Zcela jiný přístup zvolil při svém interesu o tuto oblast pražský výtvarník Pavel Holeka (r. 1945), jehož grafický soubor čítající právě dvaadvacet (!) na sebe volně navazujících listů, představuje především nový a zcela specifický přínos do dějin naší a nebojme se říci i celosvětové koláže. Pozoruhodné výtvarné techniky, jejíž počátky nachází její dosud patrně největší znalkyně, německá kunsthistorička Herta Wescherová (1899 – 1971), již ve starém Japonsku století dvanáctého.
Každý z Holekových (na koláž nezvykle „odlehčených“) obrazů provází krátký básnický text, organicky doplňující (zdaleka ne však didakticky vykládající) to, o čem vypovídají v různých velikostech po celé ploše rozhozená hebrejská písmena a je provázející lidské figury (především bájní héroové, děti a starci) různá zvířata (ryby, motýli, opice, hadi) či předměty denní potřeby (vesnické domky, číše, hodiny, noty, hole, terče a posléze i hřbitovní tumby). Jejich symbolika je evidentní, jejich dešifrace však již mnohem složitější a nejednoznačná, neboť každý jednotlivý divák má dostatek prostoru k vlastnímu přístupu, vnímání a pocitu. Sugestivní obraz mu "toliko" napomáhá k otevření dveří do komnat, kde již přebývá tajemství, a to tajemství nejpodstatnější – vlastní smysl lidského bytí, na který si musí každý z nás odpovědět sám.
Hebrejské souhlásky, zdůrazněné jejich multiplicitou, představují zde jakousi pevnou, prvotní základnu bytostné existence, nefeš, ve smyslu všeoživující síly stvořeného; ostatní, umělcem dodané „doplňky“, pak jakoby odpovídají později do hebrejského písma přidaným samohláskám tvořícím ruách - tedy princip stále a všude vanoucího tvořivého ducha, jinak pociťovaného také jako nepřestajný hybatel na drahách pozemských a současně spojů transcendentálních.
Svět Holekových koláží takto komplexně postihuje a současně představuje horizontální určenost lidského života i jeho vertikální přesah. Několika charakterizujícími prvky (jedno zda vystřižených ze starých xylografií nebo získaných jinak) je přiblížen skrytý význam každého jednotlivého, výrazně krojeného písmene, jehož vnitřní podstata a kauzální propojenost zjevuje se pak zcela nečekaně, jakoby náhle ostře nasvícena. Zbavena své „saiské roušky“ - v tomto případě jistého zdánlivého surreálního nádechu, který může vyvolat první dojem.
Dovolme si malou obměnu starého úsloví: "Člověče dívej se a bude ti dáno v i d ě t !" To je možná nejdůležitější poselství této mimořádné kolážové série, příznačně nazvané Mezi dvěma světy.