Život Úval, ročník 60, 6/2019, s. 24-25
Poznáte kdo to je?
Na fotografii asi ne, ale vzpomínka na tatínka od syna Pavla, vám osvětlí otázku. Možná si někteří pamětníci vybavíte zprávu o nehodě na trati, kdy se závory zdvihly, ale strojvůdce byl nepozorný … a tak si připomeňme jednoho z řady lékařů z Úval očima nejbližšíma.
Úvalský lékař MUDr. Josef Holeka
MUDr. Josef Holeka (1910-1983) se narodil v Praze. Dětství prožil v Lázních Bělohrad, matčině rodišti. Domovské právo měl v Chrášťanech u Českého Brodu, protože jeho otec pocházel ze starého selského rodu působícího na českobrodsku. Studium medicíny, přerušené ve 30. letech několikaletým pobytem v zahraničí a následným uzavřením vysokých škol v období Protektorátu, dokončil na Masarykově universitě v Brně v listopadu 1945. Po předchozí praxi medika v lékařském ambulatoriu ve Dvoře Králové n/Lab. (1939-1945) a sekundárního lékaře v nemocnici v Českém Brodě (1946-1948) působil jako praktický lékař zřejmě od března 1948 v Úvalech u Prahy. Soukromou ordinaci, později znárodněnou, měl v přízemí domu v Husově ulici čp. 781, s manželkou Jaroslavou a synem Pavlem bydlel v pronajatém bytě v ulici Guth-Jarkovského čp. 658.
Dr. Holeka měl na starosti i řadu přilehlých obcí, kam rád a svědomitě dojížděl přiděleným sanitním vozem, který sám řídil. Z návštěv nemocných se vracel často až pozdě v noci. Někdy s sebou brával i malého syna, který na něho ve voze čekával. Ten dnes otcovu povahu dokresluje vzpomínkou na chvíli, kdy se sanitka v některé z vesnic porouchala a oběma nezbývalo než jít pěšky. Několik kilometrů nenadálé pěší pouti chlapce zaskočilo, ale otcova dobrá mysl spolu s tím, že všechny kroky na cestě společně počítali, mu pomohla k jejímu zdolání. Však také heslem dr. Holeky bývalo anglické úsloví „keep smiling“ (vždy s úsměvem).
Při jedné z takových cest odpoledne 8. 3. 1952 dr. Holeka čekal se sanitkou u chráněného, leč nepřehledného přejezdu v Komenského ulici. Po zdvihnutí závor vjel na přejezd, ale strojvedoucí rychlíku jedoucího od Českého Brodu přehlédl návěst stůj a v plné rychlosti auto i s řidičem zachytil. Parní lokomotiva naštěstí vůz pootočila z boku do směru jízdy a vlekla ho před sebou asi 80 metrů. Při nárazu dr. Holeka utrpěl vážné poranění hrudníku, tj. mnohonásobné zlomeniny žeber, zlomeniny prstů na ruce a otřes mozku. Ve chvíli střetu s vlakem se však sesul na vedlejší sedadlo, což mu zachránilo život. Jako památku na tuto událost uchovával doma nárazem v půli nalomený a zcela zohýbaný volant.
Vzhledem k houževnaté povaze dr. Holeka po rehabilitaci brzy opět pracoval a spolu s manželkou se také znovu zapojil do činnosti tenisového oddílu úvalského Sokola. Brzy poté však musel Úvaly nuceně opustit, když byl k 1. 11. 1953 přeložen do nového působiště v OÚNZ Kralupy n/Vlt. Zprvu tam denně dojížděl vlakem, později se sem po rozpadu manželství v roce 1955 trvale přestěhoval a založil tu novou rodinu, jejíž součástí byl i syn Pavel.
O vztazích mezi dr. Holekou a jeho úvalskými pacienty svědčí dochovaný dopis spojený se zmíněným těžkým úrazem v roce 1952. Je datován k jeho svátku 19. 3. 1952:
U příležitosti Vašich ctěných jmenin dovolujeme si vám přáti z hloubi srdce, vše nejlepší, hlavně brzké a lehké uzdravení.
Milý a drahý náš pane doktore, teprve nyní jsme poznali, co pro nás všechny znamenáte.
První zprávy o Vás nebyly právě nejlepší a nestyděli jsme se za slzy při jejich doslechu.
Dnes s radostí sledujeme postup Vašeho uzdravení a přejeme Vám, abyste nadále byl ušetřen všech bolestí.
Přijměte to milý pane doktore jako projev úcty a lásky k Vám.
Rodina Skalických-Štarmanova a dalších 19 podpisů
Na vyžádání paní Mgr. Aleny Janurové pro úvalskou kroniku zaznamenal Pavel Holeka,
(která předává informaci úvalským občanům v širším měřítku, prostřednictvím Života Úval).